Česká republika   Krkonoše
      Šumava, Jizerské hory
  Jeseníky, Králický Sněžník
Slovensko   Malá Fatra
     Roháče, Vysoké Tatry
Německo  Bavorské Alpy
Švýcarsko   Bernské Alpy
                      Walliské Alpy
Itálie   Hochfeiler, Monte Vioz                 Ortler
       Slovinsko   Julské Alpy
Chorvatsko   Dinara
  Bulharsko   Rila
Řecko   Dírfi
Španělsko   Sierra Nevada
Maroko   Jebel Toubkal
Turecko   Ararat
Gruzie   Kazbek
Arménie   Aragats
Írán   Sabalan, Damávand
Nepál   Langtang Himal
Čína   Lamo She Shan
                  Si Gu Niang
Keňa   Mt. Kenya
Tanzánie   Kilimandžáro

ze Strážného na Luční boudu


20. 5. 2005

Jednodenní výjezd do Krkonoš uprostřed zkouškovýho se zdá být dobrým rozptýlením a navíc počasí má být přímo exkluzivní = jedeme (já a Míra).
Na parkoviště pod Hříběcími boudami přijíždíme před půl desátou dopoledne a hned odcházíme neznačenou cestou dolinou Klínového potoka na Klínové boudy (1280m). Od 1300 metrů jdeme prakticky pořád ve sněhu až na Výrovku, kde dáváme pauzu. Všude kolem leží pořád až 2 metry sněhu. Poté pokračujeme směr Luční sedlo (1510m). Cesta je zčásti protažená frézou, ale díky bohu, že je sněhu ještě tolik, že se až na Luční nedostali. Jinak by tam člověk zase uskakoval autům.

   

V sedle sníh není, ale asi 500 metrů před Luční ho leží ještě spousty. U boudy dáváme pauzu na oběd, ale já zůstávám prakticky o hladu. Kdo chcete v horách umřít hlady kupte si těstoviny (pozor, nechutné) od firmy Emco. Něco tak nechutného jsem snad v životě nejedl a oběd místo do žaludku putuje zahrabat pod sníh. Po obědové akci u Luční boudy jdeme ještě na hranici s Polskem, na místo zvané Rownia pod Sniezka (1434m). Tady to definitivně obracíme a jdeme přes Výrovku, Bufet, Rennerovky a Lahrovy boudy zpět k autu. V šest večer pak odjíždíme směr Praha. RESUMÉ = moc pěkný výlet